Eliška Junková

Eliška Junková, rozená Alžběta Pospíšilová, představuje nejvýraznější osobnost českého automobilového sportu. Ačkoliv její aktivní kariéra předcházela oficiálnímu vzniku Formule 1, její odkaz je s ní úzce spjatý. Ve 20. století závody Velkých cen, v nichž závodila, byly nejvyšší formou motorsportu a tehdejším ekvivalentem dnešní Formule 1. K motorsportu ji přivedl její manžel Čeněk Junek, jemuž zprvu dělala spolujezdkyni, než sama usedla za volant závodních vozů značky Bugatti. Do historie se zapsala jako první žena, která vyhrála Velkou cenu, konktrétně v kategorii dvoulitrů na německém Nürburgringu. Její největší úspěch byl sicilský závod Targa Florio v roce 1928, tehdy považovaný za nejnáročnější závod na světě. Páté místo, které zde vybojovala, ji dodnes řadí mezi nejúspěšnější závodníky tohoto podniku v historii. Po tragické ztrátě manžela během závodů v Německu Eliška sice ukončila kariéru jezdkyně, v motorsportu však působila dál. Stála u zrodu brněnského Masarykova okruhu, podílela se na vzniku pneumatik Barum a v roce 1970 inspirovala založení českého automobilového klubu pro ženy, který je aktivní dodnes. V roce 1983 navštívila Velkou cenu Maďarska jako zástupkyně mezinárodní federace, kde reprezentovala historii motorsportu během závodního víkendu Formule 1. Eliška Junková zemřela ve věku 93 let a je pochována na Vinohradském hřbitově. Díky svému mimořádnému talentu se zapsala do historie motorsportu a ve světě ji dodnes přezdívají „Královna volantu”.